Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Novinky

THE STORY OF THE 100 YEARS IN DIPLOMACY

ČS - USA 1918 - 2018


 

Sto let od roku 1918 - klíčová data

8. ledna 1918 - Americký prezident Woodrow Wilson vyhlásil tzv. 14 bodů, plán na ukončení válečného konfliktu, včetně návrhu na autonomii pro národy Rakousko-Uherska

29. dubna - Tomáš Garrigue Masaryk dorazil do Vancouveru, kam přicestoval přes Japonsko z Ruska

5. května 1918 - TGM byl velkolepě přivítán krajanskou komunitou v Chicagu

30. května 1918 - Představitelé českých a slovenských krajanských spolků v USA podepsali s T. G. Masarykem tzv. Pittsburskou dohodu o spojení Čechů a Slováků v samostatné republice

19. června 1918 - Masaryka přijal v Bílém domě americký prezident Woodrow Wilson

3. září 1918 - Americká vláda uznala Masarykovu exilovou Národní radu československou za oficiální představitelku budoucího čs. státu a čs. legie za součást bojujících armád tzv. Dohody

18. října 1918 - V tzv. Washingtonské deklaraci vyhlásil Masaryk samostatnost Československé republiky. Dokument se hlásí k ideálům americké demokracie i Jeffersonově Deklaraci nezávislosti

28. října 1918 - Vyhlášení Československé republiky v Praze

20. listopadu 1918 - Poté, co byl 14. listopadu v Praze zvolen prvním prezidentem nezávislého Československa, odcestoval Masaryk z USA zpět domů

 


I/ 1918: Masaryk a Amerika - vznik Československa

Když se v roce 1878 v Brooklynu Tomáš Masaryk ženil s Američankou Charlotte Garrigue a odjížděl s ní do Evropy, jistě ho ani ve snu nenapadlo, že o čtyřicet let později, v roce 1918, se bude znovu z Ameriky vracet domů - a tentokráte jako prezident a zakladatel nové Československé republiky.

Masarykova inspirace USA a jejich ideály byla celoživotní - osobní i politická. Imponovala mu náboženská vroucnost jeho ženy i důraz na potřebu oddělení církve od státu. Ideály americké revoluce - zastupitelskou demokracii, důraz na svobodu jednotlivců, jejich rovnost před zákonem a především republikánskou formu vlády - dal do vínku novému československého státu, který i s podporou USA a prezidenta Wilsona vybojovaly československé legie pod Masarykovým vedením v 1. světové válce.

Nemusím Vám říkat, s jakým pohnutím jsem četl Vaše prohlášení nezávislosti,” napsal prezident Wilson Masarykovi v odpovědi na Washingtonskou deklaraci československé nezávislosti, tak zřetelně ovlivněnou základními dokumenty americké historie. Wilson a Masaryk, dva univerzitní profesoři, z nichž se stali politici a státníci, dva “filosofové na trůně”, stojí na počátku století hluboké vzájemnosti mezi oběma zeměmi.




 

II/ 1919: Richard T. Crane prvním americkým velvyslancem v Praze

Richard T. Crane, který se stal po navázání diplomatických vztahů mezi USA a novou Československou republikou prvním americkým velvyslancem v Praze, byl členem rodiny, která se o vznik ČSR zasloužila jako žádná jiná v Americe - a která byla s jejím osudy spjata mnoha pouty. 

Richardův otec, Charles C. Crane, byl bohatý chicagský podnikatel, diplomat a vlivný podporovatel prezidenta Wilsona - u nějž pak pomáhal Masarykovi dopřát sluchu a podpory. Prahu si kromě jeho syna Richarda oblíbila i jeho dcera Frances, která pak byla několik let manželkou Masarykova syna Jana (pozdějšího ministra zahraničí a v letech 1919 - 1920 prvního vedoucího diplomatického úřadu nového Československa v USA). Craneova rodina podporovala Jana Masaryka již v letech 1906 - 1913, kdy v mládí poprvé pobýval v USA. 

Krom podpory T. G. Masaryka a celé jeho rodiny fungoval Charles Crane i jako mecenáš umění - sponzoroval např. Alfonse Muchu při jeho dlouholeté práci na Slovanské epopeji. V roce 2017, v předvečer stoletých oslav československé nezávislosti, byl Charles Crane posmrtně vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka, jedním z nejvyšších českých státních vyznamenání.





 


III/ 1939: Edvard Beneš a 2. světová válka

V únoru 1939 začíná na univerzitě v Chicagu přednášet nový hostující profesor. Sérii jeho přednášek o demokracii zvolí studenti kurzem roku. Oceněným je bývalý československý prezident Edvard Beneš, který záhy zahájí boj za obnovu nezávislého Československa v předmnichovských hranicích. 

Když Spojené státy v prosinci 1941 vstoupí do 2. světové války, stanou Češi a Američané znovu na stejné straně - ve válečném konfliktu s nacismem, který byl smrtelným nebezpečím pro ideály svobody a demokracie. Desetitisíce Čechoslováků se zapojily do bojů na straně spojeneckých armád na západní i východní frontě a mnozí další do domácího odboje. Osvobození Plzně 3. americkou armádou generála George Pattona v květnu 1945 bylo symbolickým vrcholem tohoto společného boje proti nacismu. 

Během války v USA hluboce zapůsobila tragédie vesnice Lidice, která byla nacisty vyvražděna v červnu 1942 - v odvetě za úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který provedli bojovníci československého  exilu v Praze v květnu 1942. Když Edvard Beneš vystoupil během své druhé návštěvy USA v květnu 1943 v americkém Kongresu jako vůdce československého boje za obnovení naší nezávislosti, Lidice byly symbolem společného boje.

Stejně jako v 1. světové válce, díky níž Československo vzniklo, také ve druhé světové válce, díky níž bylo obnoveno, stály naše země společně na stejné straně těchto existenčních konfliktů a nejdůležitějších událostí 20. století.




 

IV/ 1949: Ferdinand Peroutka a Rada svobodného Československa

Po převratu v Československu v únoru 1948 a nastolení komunistické diktatury jsou před pronásledováním nuceni ze země uprchnout mnozí z nejschopnějších Čechoslováků. Spojené státy se stanou znovu přirozeným cílem československého exilu a v době studené války americké vlády podporují odpor exilových demokratů proti komunistickému režimu. 

V čele Rady svobodného Československa, která byla ustavena v roce 1949 jako vrcholný exilový orgán, stanul Ferdinand Peroutka. Ten byl od roku 1951 také ředitelem československé sekce Rádia Svobodná Evropa. Nejslavnější prvorepublikový novinář se v americkém exilu krom obětavé rozhlasové práce a vysílání pro utlačované Čechoslováky v daleké domovině, věnoval i exilové politice. Chtěl prorazit i jako romanopisec a spisovatel. 

Když Peroutka v New Yorku v roce 1978 zemřel, mohlo se zdát, že neuspěl ani jako exilový politik, ani jako autor. Avšak jeho práce na obnovení svobodného a demokratického Československa měla hluboký smysl a přinesla své výsledky. Po roce 1989 obnovená demokracie v Československu navazovala jak na tradici svobodné žurnalistiky z doby První republiky, tak na étos demokratického exilu - a obojí nejlépe zosobňoval Peroutka. I Peroutkovy exilové romány byly časem oceněny (vedle jeho známého a dodnes živého díla novinářského) jako skvělé příklady české poválečné prózy.






V/ 1964: Josef Korbel děkanem na universitě v Coloradu

Josef Korbel, bývalý československý diplomat, zemřel v roce 1977 v Coloradu. Nemohl tušit, že jeho dcera se stane první americkou ministryní zahraničí a jeho žačka druhou.

Korbel, předválečný diplomat, spolupracovník Edvarda Beneše v exilu za 2. světové války a československý velvyslanec v Jugoslávii po jejím skončení, jako mnozí další odešel v roce 1948 do exilu. Stal se uznávaným americkým politologem a odborníkem na mezinárodní vztahy. V roce 1964 založil Graduate School of International Studies na University of Colorado v Denveru a stal se jejím prvním děkanem.Jeho dcera Madeleine Albright (narozená jako Marie Jana Korbelová v Praze) se v roce 1997 stala ministryní zahraničí ve vládě Billa Clintona - první Američankou, která tento post zastávala. V roce 2005 se druhou ministryní zahraničí (a první Afroameričankou) stala Condoleezza Rice, která studovala na počátku 70. let právě u Josefa Korbela v Denveru. 

Josef Korbel, otec jedné a mentor druhé americké ministryně zahraničí, jedné demokratky a jedné republikánky, tak byl možná nejvlivnějším československým diplomatem v moderních amerických dějinách.




 

 

VI/ 1968: Jaro v New Yorku

Pražské jaro 1968, pokus o reformu komunistického režimu v Československu v „socialismus s lidskou tváří“, skončilo tragicky - okupací Československa vojsky Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a nastolením tvrdého a dusivého režimu tzv. normalizace. Václav Havel, tehdy mladá hvězda české divadelní scény, však strávil jaro 1968 v New Yorku.

Havel byl uchvácen atmosférou New Yorku v bouřlivém roce 1968, jeho kulturní scénou a svobodnou energií. Setkal se v New Yorku s legendami české exilové komunity - Ferdinandem Peroutkou či hercem Jiřím Voskovcem, členem legendárního předválečného Osvobozeného divadla (kde působil s Janem Werichem či Jaroslavem Ježkem), který se po válce prosadil jako uznávaný herec i v USA. S Josephem Pappem z legendárního newyorského The Public Theatre Havel domlouval uvádění svých her.

I v případě V. Havla, stejně jako T. G. Masaryka (na jehož prezidentskou tradici po roce 1989 zřetelně navazoval), byla po této první návštěvě inspirace Amerikou a jejími ideály hluboká a celoživotní. Po odchodu z prezidentské funkce strávil Havel podzim 2006 na Columbijské univerzitě v New Yorku (kde pracoval na své knize Prosím stručně) a v roce 2009 v Kongresové knihovně ve Washingtonu (kde vznikala jeho poslední divadelní hra Odcházení).

Když otec Václava Havla vystavěl v Praze na Barrandově ve 20. letech první velká filmová studia ve střední Evropě, inspirovali se jeho architekti vzhledem slavného Cliff House v San Franciscu. Svobodná americká kulturní a společenská scéna, stejně jako politická tradice demokracie a aktivní občanské angažovanosti, byly celoživotní inspirací i pro Václava Havla.





 


VII/1989: Sametová revoluce

V době tzv. sametové revoluce v Českoslovenku v listopadu 1989, která nenásilně svrhla dlouholetou komunistickou diktaturu, byla americkou velvyslankyní v Praze Shirley Temple Black. 

Československý přechod k demokracii a návrat ke spojenectví s USA důrazně podporovala a během tří let, kdy v Praze působila (1989 - 1992), byla velice populární. Stejně jako Ronald Reagan, americký prezident v letech 1981 - 1989, který dodnes požívá v Česku značného kreditu jako vítěz nad Sovětským svazem a muž, který mírově ukončil studenou válku, začínala Shirley Temple jako filmová herečka. Ve třicátých letech se stala malá Shirley jednou z největších dětských filmových hvězd Hollywoodu. 

Václav Havel, v prosinci 1989 zvolený prvním prezidentem demokratického Československa, měl jako dramatik pro divadelní i filmové prvky politiky, kterým tak skvěle rozuměli herci Reagan i Temple Black, mimořádný cit. I proto trval na tom a docílil společně s velvyslankyní Temple Black toho, aby 17. listopadu 1990, přesně rok od historických událostí 17. listopadu 1989, v Praze na hlavním Václavském náměstí vystoupil před nadšenými davy Čechoslováků, vděčných za dlouhodobou americkou podporu ideálům demokracie a svobody, tehdejší americký prezident George Bush. Jako první americký prezident vůbec tak Bush navštívil Československo - symbolicky na první výročí oslav listopadové revoluce.




 

 

VIII/ 1990: Projev Václava Havla v americkém Kongresu

V únoru 1990, necelé dva měsíce po svém zvolení, se prezident Havel s početným doprovodem vydal na první velkou zahraniční cestu. Symbolicky zamířil nejprve do USA - a teprve z Washingtonu se vydal tam, kam minulá čtyři desetiletí cesty československých prezidentů mířily nejdříve, tedy do Moskvy a Sovětského svazu.

21. února 1990 vystoupil Václav Havel s legendárním projevem před společným zasedáním obou komor amerického Kongresu. Nikdy předtím ani potom nebyl žádný Čech přijat v centru americké politické moci s takovou úctou i s takovou pozorností. Havel, který reprezentoval všechny čerstvě od komunismu osvobozené země střední a východní Evropy, vyzval Ameriku k podpoře politických i ekonomických reforem jak v těchto bývalých sovětských satelitech, tak v samotném Sovětském svazu.  

Když Thomas Jefferson napsal, že vlády států odvozují svou spravedlivou moc ze souhlasu občanů,‘ byl to prostý a důležitý akt lidského ducha. Smysl tomuto aktu ale dalo to, že jeho autor ho zaručil také svým životem. Nebylo to jen slovo, byl to rovněž čin,” prohlásil Havel před aplaudujícím Kongresem. I on za svá politická slova ručil svým životem a svými činy.

V roce 2014 byla v Kongresu, na počest jak tohoto slavného Havlova projevu, tak jeho přínosu ideálům svobody a demokracie, společným oběma našim zemím, odhalena Havlova busta. Jako teprve čtvrtý Evropan (po Winstonu Churchillovi, Raoulu Wallenbergovi a Lájosi Kossuthovi) má tak Václav Havel bustu v americkém Kongresu.





 


IX/ 1999: Vstup ČR do NATO

V roce 1993 vznikly rozdělením Československa dva nezávislé nástupnické státy - Česká republika a Slovensko. Jedním z hlavních politických cílů samostatné ČR bylo dosáhnout zakotvení v západních politických strukturách - Evropské unii a Severoatlantické alianci. Když byl první z cílů naplněn a v roce 1999 se Česká republika stala členem NATO (čímž se USA a ČR staly vojenskými spojenci), zastupovala USA na slavnostní ceremonii v Independence v Missouri (kde žil v mládí prezident Harry Truman, za jehož vlády Severoatlantická aliance v roce 1949 vznikla) ministryně zahraničí Madeleine Albright - původem Češka.

Vstup do Severoatlantické aliance a formální spojenectví s USA završilo dekádu intenzivních vztahů mezi oběma státy. Devadesátá léta, s reformami politickými i ekonomickými, s otevřením společnosti po dekádách vynucené uzavřenosti, s vlnou tvůrčí, ekonomické i politické svobody, kterou Češi zažili naposledy za První republiky, byla érou nadějí a rozmachu. Česko-americké vzájemné sympatie té doby vyjadřoval americký prezident Bill Clinton, který při návštěvě Prahy v září 1994 popíjel pivo se spisovatelem Bohumilem Hrabalem v jeho oblíbeném hostinci U Zlatého tygra a který si v jazzovém klubu v Redutě zahrál na saxofon, jež dostal při návštěvě darem od Václava Havla.

Češi spojenectví s USA, stvrzené vstupem do NATO, mínili vážně - což potvrdili i ve společných zkouškách, jež přineslo 11. září 2001 a útok teroristů na USA. Čeští vojáci bojovali bok po boku s americkými jak v Afghánistánu, tak i v Iráku. Spojenectví s USA v rámci Severoatlantické aliance dodnes zůstává (vedle členství v Evropské unie a dobrých vztahů se sousedy) jedním ze základních politických pilířů České republiky.




 

 

X/ 2009: Obamův projev v Praze

Svůj první velký zahraničně-politický projev přednesl nový americký prezident Barack Obama, zvolený v listopadu 2008, v Praze. Tu v dubnu 2009 navštívil, aby se sešel s ostatními představiteli zemí EU. Česko bylo do EU přijato v roce 2004 a na jaře 2009 právě EU předsedalo. Obamova první cesta do Evropy tak vedla přes Prahu. 

V projevu před pražským Hradem pak Obama načrtnul svou vizi světa bez jaderných zbraní, světa bezpečného pro demokracii - čímž pokračoval v ideálech před sto lety proklamovaných prezidentem Wilsonem.

Sametová Revoluce -- the Velvet Revolution -- taught us many things. It showed us that peaceful protest could shake the foundations of an empire, and expose the emptiness of an ideology. It showed us that small countries can play a pivotal role in world events, and that young people can lead the way in overcoming old conflicts. And it proved that moral leadership is more powerful than any weapon,” prohlásil v Praze, nedaleko od památníku T. G. Masaryka, prezident Obama.

V dubnu 2010 se Obama, téměř přesně po roce, do Prahy vrátil. S tehdejším ruským prezidentem Medvěděvem podepsal v Praze odzbrojovací smlouvu New START, která dále snižovala jaderné arzenály obou zemí, a pokračoval tak ve svém úsilí o dosažení bezpečnějšího světa. Dva roky po sobě se tak Praha stala centrem světové diplomacie.