Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Tiskové zprávy

Otisk v šedé škále

České centrum New York představí ve své galerii práce významných osobností české umělecké scény padesátých a šedesátých let minulého století - fotografky Emily Medkové a sochaře Zbyňka Sekala. Výstavu doplňuje projekce filmů špičkového amerického filmového tvůrce Billa Morrisona.


Emila Medková přináší do české výtvarné fotografie nový přístup, neboť pracuje s výseky reality jako s abstraktními prvky, a posouvá tak jejich význam. Fotografuje městskou scenérii, detaily zchátralých činžáků, popraskané a počmárané zdi, izolované omšelé objekty. Detaily vytržené z původního kontextu náhle začínají žít svůj vlastní život.  Pracuje většinou jen prostřednictvím výřezu, její autorská činnost spočívá ve vidění a objevování vnitřních fantomů ve všední šedé skutečnosti města. Výběrem z autentické skutečnosti vyvolává představy, obrazy a příběhy, které reálně neexistují.

Zbyněk Sekal je autorem obrazů, koláží, asambláží, ale jeho největším zájmem byly plastiky. Podobně jako u Medkové i v Sekalově jedinečné výtvarné práci se za minimalismem a využitím abstrakce skrývá neobyčejná citová naléhavost vnitřního sdělení. Všechny jeho bronzové objekty jsou svébytnými organismy s komplikovanou stavbou a i přes značné abstraktní zjednodušení si ponechávají určitý organický základ. Autor tak přesně balancuje na ostří stylizace reality a abstrakce.

Přestože filmař Bill Morrison  patří k současné generaci autorů a jeho dílo se vyvíjelo v jiném čase a vizuální kultuře, lze jeho experimentální snímky porovnat s vystavenými pracemi českých autorů a najít některé styčné momenty. Bill Morrison ke svému natáčení používá 35mm filmy, které jsou již stářím a vnějšími vlivy poškozené, a proto se na nich vytvořily nejrůznější abstraktní skvrny překrývající a pohlcující natočený příběh. Medková i Morrison tak přistupují k posunům reality každý z opačného konce: první z nich abstrahováním skutečnosti splétá nový příběh, druhý vychází z abstraktních formací, v nichž nechává rozpustit příběh, do nich záměrně vložený.

 „Výstava přináší newyorskému publiku zlomek tvorby českého umění z 50. až 70. let, které nemělo příliš času a možností, aby se ve své době ukázalo světu. Jeho trvalou kvalitu potvrzuje konfrontace s dílem jednoho z nejodvážnějších experimentátorů na poli současného filmu, amerického umělce Billa Morrisona,“ říká Pavla Niklová, ředitelka Českého centra New York.