Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

30.10.2012 19:00

AKCE ZRUSENA Patirk Ouředník - Příhodná chvíle, 1855

AKCE JE Z DUVODU NEPRIZNIVEHO POCASI ZRUSENA. O PRIPADNEM NAHRADNIM TERMINU VAS BUDEME INFORMOVAT.

Příhodná chvíle, 1855
autor Patrik Ouředník 
překlad do angličtiny: Alex Zucker

Účast potvrďte emailem czech.nyc@europeanbookclub.org

Nová kniha Patrika Ouředníka – autora prózy Europeana, přeložené za pět let do jednadvaceti jazyků – reflektuje jeden z výrazných fenoménů 19. století: zakládání „svobodných osad“ v Severní a Jižní Americe Evropany, toužícími po jiném společenském kontextu. Stovky utopických pokusů měly jeden společný rys: odmítnutí jak politické revoluce hlásané komunisty, tak sociálního reformismu, o který usilovali socialisté.
Kniha uvádí na scénu dva vypravěče a obsahuje tři části. První část knihy tvoří zpověď italského anarchisty, který se před lety pokusil o založení svobodné komunity v Brazílii. Rychle vyjde najevo, že jeho velkolepý projekt ztroskotal, ale není jasné proč. Ve druhé části přebírá slovo jeden z osadníků, který popisuje vleklé spory, malicherné půtky, boj o moc, nekonečná hlasování, problematické uvedení do praxe dobrovolné práce, „volné lásky“ atp. Závěrečná část nabízí čtyři možná vyústění příběhu – která, což nás od Ouředníka nepřekvapí, žádnými vyústěními vlastně nejsou. Podobně jako ve svých předchozích knihách, i zde autor žongluje se stereotypy a konvencemi, jejichž jsme více či méně jasnozřivými zajatci. Ale vzdor svému pesimistickému ladění je Ouředníkova kniha nepřímo i holdem těm, kteří bezděčně a plni dobré vůle jako první formulovali žádost: „Zastavte svět, chci si vystoupit“.

Patrik Ouředník
Prozaik, překladatel a esejista Patrik Ouředník se narodil 23. dubna 1957 v Praze. Po absolvování základního vzdělání se živil jako knihkupecký příručí, pomocný archivář, skladník, listonoš, domácí dělník a sanitář. V letech 1974-1976 studoval herectví a divadelní režii na Lidové škole umění v Praze.

V roce 1985 emigroval do Francie. Překládá z francouzštiny (Rabelais, Jarry, Queneau, Beckett, Vian ad.) i do francouzštiny (Vančura, Hrabal, Holan, Skácel, Holub ad.); mj. autor rabelaisovského pastiše Pojednání o případném pití vína (Praha 1995).

Patrik Ouředník propojuje odborný zájem (lingvistika, literární věda, překladatelské praxe) s vlastní původní slovesnou tvorbou. Přitom platí, že autor v odborné sféře odmítá téměř tradiční českou univerzitní odtrženost od každodenní jazykové praxe, v oblasti překladu pak lze z jeho textů vypozorovat nejen solidní literární, ale i multioborovou erudovanost (sympatie k experimentálním postupům, respektive křížení a prostupování zájmů odborně historických, sociologických, psychologických ad.). Výslednicí těchto zdánlivě mimoběžných tendencí jsou texty, v nichž se Ouředník neotřele a bez svazujících klišé pouští do výkladů a interpretací látek, které obvykle náležejí rigidnímu vědeckému poli. V prvotině, lexikologické práci Šmírbuch jazyka českého, se autor pokusil podchytit argoticko-slangovou rovinu jazyka. Nenabídl ovšem typ odborné práce, která by dodržovala striktně stanovená výkladová pravidla a pevnou kostru dílčích hesel. Při výběru materiálu se odvolával na vlastní jazykový cit, popřípadě na potřeby, které vyžadovala jeho překladatelská praxe. Stejně tak zařazené citáty z literatury nevykládá podle předem stanoveného klíče, nýbrž se nechává vést podvědomým asociativním proudem.

V publikaci Aniž jest co nového pod sluncem se Ouředník obrátil k biblické tématice a čtenáři předložil „slovník biblismů a parabiblismů“, v němž vysvětluje dnes běžně užívané jazykové obraty v původním biblickém kontextu. Smyslem slovníku však je „nejen ozřejmovat – etymologii, věcnou historii slov a spojení atd. –, ale nabídnout cosi, o čem se dá z jazyka přemýšlet dál, až k poslání jazyka v životě člověka a lidské pospolitosti. (…) Ouředníkův slovník biblismů může udělat víc, než díla tohoto druhu dělají obvykle, tj. informovat o významech a původech různých jazykových spojení – může přispět k obnovování naší zapomínané jazykové i kulturní zkušenosti,“ napsal v předmluvě literární historik Alexandr Stich. Vedle dvojice jazykově kreativních básnických knih Anebo a Neřkuli Ouředník obohatil českou prózu dvojicí experimentálních titulů: v prvním z nich navázal na „hry na vzpomínání“ Joe Brainarda a Georgese Pereca, a to knihou Rok čtyřiadvacet. Základem těchto výprav do autorské paměti jsou fragmentární vzpomínky uvozené formulí „Vzpomínám si“. Jde o útržky z let 1965 až 1989, v nichž si autor vybavuje momentky jednak ze svého soukromého života, jednak z tak zvaných „velkých“ společenských událostí. Jejich řazením napodobil mezerovitost lidské schopnosti ukládat vzpomínky: postupně ubírá z čtyřiadvaceti po sobě následujících kapitol jeden z původních čtyřiadvaceti záznamů. „Filtr paměti se omezuje na vytřídění postřehů, které autor zřetězuje podle jiných mechanismů, než by žádala logika politického nebo sociologického záznamu doby: situační klišé, věcné detaily, zlomky promluv, truismy, automatismy, tiky jsou nahlíženy prizmatem autorského subjektu a ´prožitky´, jakkoli z většiny generačně zaměnitelné, nereprezentují celý kolektiv či život v komunismu jako takový,“ napsal v doslovu Vlastimil Hárl.

Ouředníkův pohled tak zůstává individualizovaný, stále intenzivně vyhraněný, aniž by k hodnocení okolního dění vyslovil jediný soud. Doba se tu demaskuje sama svým jazykem, který je náhle vytržen z dobového komunikačního kontextu a nasvícen pod autorským mikroskopem. Druhý Ouředníkův prozaický počin Europeana přináší „stručné dějiny dvacátého věku“, jak zní podtitul, nazírané nikoliv objektivní optikou, ale pohledem „zdola“. Kniha tudíž nerespektuje chronologickou lineárnost, nehierarchizuje dobové události, nehledá řetězec příčin a následků, nepersonalizuje dějiny. Stala se naopak sumářem obyčejnosti, zrovnoprávňuje skutečnosti banálního charakteru s ději, které přinášejí smrt miliónům lidí. Prozkoumává degradaci lidskosti, která je pohlcována absurdními mechanismy establishmentů různého ideologického ražení a která zaprodává svůj duchovní rozměr bohapustým materialismům. „Co je pravda? Historická pravda dějin? Literární pravda textu? Pravda utopií? Pravda paměti?“, stojí na obálce Ouředníkovy knihy. To jsou otázky, na které autor nedává jednoznačné odpovědi, neboť shromážděná fakta a text hovoří samy za sebe.

Informace o EUROPEAN BOOK CLUB

 

 

 

Místo konání:

321 East 73rd Street
NY 10021 New York
Spojené státy americké

Datum:

30.10.2012 19:00

Organizátor:

České centrum


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala