Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

6.8.2020 - 6.9.2020

Video Journal: Rozhovor s Radkou Salcmannovou

Druhé vydání letního Video Journalu Českého centra New York na Facebooku. Moderuje Anna Kotyzová. Hostem pořadu je Radka Salcmannová.

 

 

V Central Parku jsme se setkali s naším druhým hostem, mladou českou umělkyní Radkou Salcmannovou.

České centrum New York otevírá novou kapitolu onlinového programu. Dodržujeme pravidla pandemie Covid-19, ale zároveň se snažíme plnit naše hlavní poslání: propagaci české kultury ve Spojených státech amerických. 

 

 

 

 

Video můžete zhlédnout ZDE. Připomeňme si také nedávný rozhovor Marka Mildeho právě s Radkou Salcmannovou.


Foto: Radka Salcmannová  

MM: Ve Vaší umělecké tvorbě dlouhodobě pracujete právě na maskách a konceptuálně intervenujete v designu a módě. V době pandemie koronaviru jste se předělala na výrobu masek úplně jiných – ochranných roušek, které nabízíte veřejnosti. Můžete pohovořit o tom, jak jste se původně k tématu masek dostala?

RS: Masky v mé tvorbě začaly takovou zvláštní náhodou, do New Yorku jsem přišla z Prahy jako studentka na School of Visual Arts. Mým snem bylo pracovat pro Matthewa Barneyho, což se mi splnilo a byla to pro mě důležitá zkušenost. To mě pak inspirovalo pro dělání filmů, v čemž se spojují moje vizuální zájmy pro performanci, malbu a sochu. Začala jsem šít kostýmy, ale neměla jsem herečku, potřebovala jsem někoho, kdo by vystupoval jako charakter v mých experimentálních videích. Začala jsem tedy používat sama sebe, ale protože nejsem herečka a nechtěla jsem, aby bylo poznat, že jsem to já osobně, tak jsem začala vytvářet ty masky. Těch si později všimli lidé z New York Fashion Week, kam jsem byla pozvána dělat výtvarnou ředitelku, vytvářela jsem pak masky pro jejich modelky, což mě dostalo do světa módy.      

 

  

Foto: Archív Radka Salcmannová  

MM: Vaše umělecké masky jsou velmi expresivní a evokují emoce – reprezentují nějaký určitý symbolismus, mytologii? Nebo je to Vaše fantazie?

RS: Je to fantazie, zároveň já každou tu masku vnímám skoro jako člověka. Masky mají svoje silné charakteristické rysy a reprezentují nějakou osobu nebo vlastnost. Mně se na tom líbí, že divák si může představit tuto osobu na základě toho, co ta maska evokuje formou a materiálem. Mám třeba masky černé, agresivní s ostny, které působí strašidelně, anebo masky, na kterých naopak bylo spousta vajíček, kde to vypadalo, že se něco rodí. Také mě zajímá paradox, že pod maskou se sice člověk může skrýt, zakrýt svoji identitu a získat jinou, ale věci, které potlačuje a skrývá, se stejně dostanou na povrch, tudíž s tou maskou člověk může někdy vypadat víc opravdově.

 

MM: Jak pro Vás vznikla proměna z masky symbolické na roušku, masku užitnou? Co to pro Vás znamená?

RS: To je zase taková zvláštní náhoda, teď na začátku března jsem zde v New Yorku vystavovala svoje masky na výtvarném veletrhu Scope. Průběh veletrhu bohužel ovlivnilo vyhlášení stavu nouze kvůli koronaviru. Měla jsem v plánu dále pracovat na svých uměleckých maskách, ale situace to nakonec zařídila jinak. Začala jsem šít roušky a nechala jsem se hodně inspirovat šitím roušek u nás doma v Čechách. Baví mě na tom, že mohu pomoci, a zároveň je to pokračovaní toho, co jsem dělala v umění, i když je to jiné, funkční. Líbí se mi také, že svět, který je teď izolovaný, se tím sbližuje, ozývají se mi lidi a často důležití kolegové z branže o kterých jsem třeba dva roky neslyšela, že potřebují roušku. Když jsem šla ven poslat masky, všimla jsem si, že se lidé na sebe na ulici víc usmívají. Myslím, že v tom špatném se rodí hodně dobrého. Svět se zastaví, přeformuje, změní se určitě vnímaní nás všech. Osobně se snažím být optimistická a věřím, že z krizových situací může vyvstat něco nového a lepšího.

 

MM: Sledujete ve Vašich rouškách určitý styl? Je pro Vás design důležitý?

Na ulicích je tu stále vidět mnoho lidí bez roušek. Pravděpodobně dílem proto, že nošení není výslovně nařízené, ale zároveň lidé nevědí, jak si je opatřit, či nemohou. Součástí také může být ostych. Lidi roušky zde v New Yorku zkrátka tolik nenosí – myslíte, že design by je mohl zpopularizovat?

RS: Nemyslím si, že by se lidé v New Yorku roušky nosit styděli, oni si spíš myslí, že to nemá význam. Na roušky tady nenajdete jednotný názor. Noviny, politici, každý má – a velkou silou zastává – velmi odlišný názor. Myslím, že z toho mají lidé rozporuplné pocity. Teď už je masek víc, ale ještě před týdnem jich bylo velmi málo. Mám chuť dělat masky veselé, umělecké a možná trochu bláznivé, abychom se nezbláznili a udržovali si pozitivní náladu. Vytvořila jsem pozitivní, barevnou kolekci a doufám, že nebudeme propadat panice a apokalyptické náladě. Nefunguje to tady tak, že by se otevřely galanterie, aby si lidé mohli pořídit materiál. Získat látku v této době je velmi těžké. Tudíž masky, které šiju, jsou omezené počtem a většina látek je obohacena osobním příběhem, jak jsem se k nim dostala. Je to silná improvizace.

 

MM: Jak to prakticky děláte? Kolik jich ušijete a jak je dál distribuujete?

RS: Stala se z toho pro mě práce doslova na plný úvazek. Brzo ráno vstanu a šiju do večera. Přítele už to samozřejmě nebaví – nikdo nepočítal s tím, že se z obýváku stane malá továrna. Denně jich ušiju asi 35. Je to pracné, všechno si dělám sama. Pletu si i ty provázky, protože se teď nedají sehnat elastické tkaničky – detail, který zabere více času než výroba masky samotné. Snažím se hledat a obměňovat látky a vzory, minulý týden to bylo romantické, hodně květinových vzorů, černé a růžové kytky, teď to začalo být dost divoké. Možná to reflektuje to, že jsme už doma zavření tři týdny. Masky distribuuji v širokém okruhu svých kontaktů. Jsem ráda, že to nepřerůstá do větší produkce, s každým člověkem mám konverzaci, je to osobní.

 

MM: Je to v dnešní době velmi záslužná činnost, masky Vám bezpochyby změnily život.

Na čem kromě roušek pracujete a co plánujete do budoucna?

RS: Při výrobě těch masek si uvědomuji, co je důležité a co není. Dost intenzivně přemýšlím, jak bych do budoucna mohla propojit moji uměleckou stránku a kreativitu s funkčností. Vlastně je to pro mne velmi ponaučující zkušenost, z které určitě budu vycházet pro své budoucí projekty. Už pracuju na skicách a uvidím, co se z toho vyklube.

 

MM: Vaše kreativita je velmi povzbudivá, je v ní naděje. Myslíte, že nás současná situace jako společnost změní? Chtěla byste lidem něco povzbudivého vzkázat?

RS: Jak už jsem zmínila, myslím, že každá krize je důležitá a něco pozitivního přinese. Beru to jako přirozený cyklus života. Já sama za sebe mohu říct, že tohle zastavení v čase a prostoru, vlastně skoro doslovné, mě hodně naučilo a obohatilo. Po tom, co nás ohromí nejistota – na což, myslím, jsou umělci a lidé z kreativní branže zvyklí – možná všichni přehodnotíme hodnoty a začneme spoustu věcí dělat jinak.  Člověk se také začne radovat z maličkostí, z těch věcí, které za normálních okolností v každodenní mase informací a stresu už ani nevnímáme. Jsem nesmírné pyšná na všechny lidi, kteří pomáhají, šijí, dodržují karanténu. Podívejte se, jak spolu jako národ držíme. To mi přijde neuvěřitelné a naprosto jedinečné. Češi si velmi rádi stěžují na Čechy, ale v téhle krizové situaci doufám, že Češi jsou na Čechy pyšní. To je přeci hrozně krásná věc.

  

Radka Salcmannová (1986) je úspěšná česká výtvarnice, designérka a filmová tvůrkyně žijící v New Yorském Brooklynu.  Je známá pro svůj odvážný přístup k posouvání hranic současného vizuálního designu. Má své vlastní studio RS Visual Thing, zaměřené na umění, kinematografii, módu a experimentální instalace. Absolvovala Akademii umělecké architektury a designu v Praze (2009) a stáž na School of Visual Arts v New Yorku (2012). 

V roce 2016 získala prestižní grant FCA, který je udělován jednou ročně pěti nejlepším umělcům. Časopis Modern Painter Magazine ji zaradil mezi 25 umělců, které byste měli sledovat. 

Na Los Angeles Fashion Week (LAFW 2016) předvedla své designy a časopis Vogue ji ocenil jako zásadní designérku v Los Angeles. O rok později předvedla svoji praci na New Yorskem Fashion Week.  Její experimentální filmy Light Year se promítaly na Manhattanský most (2017). 2018 byla vybrána na prestižní uměleckou přehlídku SCOPE v Art Basel Miami a 2020 SCOPE NYC.

Pracovala mimo jiné pro ikony jako je, Marian Sell, Leo Kuelbs a Wonderful Production a s oceňovaným umělcem Matthewem Barneym na instalacích jeho operního filmu zvaný River of Fundament z roku 2014. Několik sezon vytvarela autorske instalace se scénografickými prvky pro designérku Carolinu Sarria prezentované na New York Fashion Week (ss15,ss16).

www.rsvisualthing.com

 

 

This program is sponsored by Trebitsch Whisky, first Czech single malt whisky in the US.

 

 

Místo konání:

Online

Datum:

Od: 6.8.2020
Do: 6.9.2020

Organizátor:


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala